Svah

31. srpna 2018 v 17:58 | Malý wombatek |  Povídky
Poslední jízda lanovkou mu již připadala poněkud dlouhá. Nebylo sice nijak zvlášť chladno, jeden, možná dva stupně pod nulou, ale zima se mu již začala pomalu zajídat. Těšil se na horkou koupel a hrnek ohřátého cideru. Přestalo již sněžit a jemu se z otevřené sedačky naskýtal pohled na zasněžené vrcholky smrků pod ním. Temné obrysy hor byly zastíněny světly reflektorů, osvětlujících sněhově bílé sjezdovky, které se jako zářivý bílí hadi plazili po svazích hor. Byly prázdné. Proto sem taky v tuto hodinu přišel. Až na zvuk klapajících kol, když lanovka přejížděla sloupy, jistící ocelové lano, bylo božské ticho. Už jenom jednou sjet dolů. Nevymýšlet žádné techniky, zajížďky či triky, pro zpestření jízdy. Jenom si užít obyčejnou jízdu a každý pohyb s ní spojený.

Nahoře vystoupil ze sedačky a zastavil se před svahem.Pokochal se ještě jednou výhledem z vrcholku hory.Nadechl se a chystal se vyrazit.

"Ahoj Petře," ozvalo za jeho zády.

Otočil se. Za ním stal muž, stejně jako on,obut v lyže a připraven sjet svah. Jeho obličej mu byl povědomý, ale nemohl si na muže vzpomenout.

"To jsem já Ondra, ze střední," zareagoval muž na Petrův nechápavý výraz.
Petr se na muže upřeně zahleděl. Opravdu to byl Ondřej. Dost se ovšem změnil.
"Nazdar Ondro," odpověděl mu " Jak se ti daří?"

Byl skutečně potěšen, že svého dlouholetého přítele opět potkal. Byl jedním z mála lidí, kterým důvěřoval. Ondra mu pověděl, že je zde s rodinou na dovolené. Čeká právě na syna až vyjede nahoru. S manželkou mají ještě dceru, další dítě je na cestě. V práci ho prý povýšili. Petrovi bylo divné, že si člověk na jeho pozici, pracující v malé firmě, může dovolit jet lyžovat do Alp. Jak však jejich hovor pokračoval dozvěděl se, že je zájezd do hor dárek od jeho šéfa k povýšení. Po těch letech si toho měli spoustu co říct, ale Ondra se po chvíli začal nervózně ohlížet.

"Kde ten kluk vězí," začal se podivovat Ondra. "Půjdu se podívat, jestli už jede," rozloučil se s Petrem a vydal se zpět do svahu k vleku. Stejně jako on se chystali na poslední jízdu.

Petr se už chystal, že stočí lyže ze svahu, ale ještě na odcházejícího Ondru zavolal.

"Hele, Ondro, nechtěl by sis pak, až uložíš děti, zajít na skleničku?"

"Jasně"

Domluvili se a Petr vyrazil směrem dolů. Ohlédl se ještě jednou po příteli. Vypadal šťastně.

Petrova lyže najela do vyjeté prohlubně a vyhodila jej z rovnováhy. Instinktivně se opřel o druhou nohu a ta jej vytáhla ke straně sjezdovky. Svah se v tom místě začal více svažovat a on nabíral na rychlosti. Nedařilo se mu nabrat zpět rovnováhu. Před okrajem vyznačené trasy se pokusil v zoufalství o obrátku. Zapíchl hůlku a položil se do strany. Hůlka se mu však vytrhla z ruky a on se v plné rychlosti, ještě padající k zemi na stranu, opřel tělem o kmen smrku. Na místě zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama