Opravdu neser trpaslíka

21. srpna 2018 v 8:44 | Malý wombatek |  Ze života trpaslíka Gagruka Měděného vousa
Po ráně kyjem nastalo dlouhé trapné ticho. Bandita zaraženě civěl na trpaslíka s nepochopeným výrazem, jak mohl jeho ránu kyjem, která již uzemnila i větší pořízky než byl tenhle zakrslík, ustát.

Gagruk se vypořádával s mžitky před očima. Překonal prvotní mrákoty a teď jen sledoval hvězdičky, tancující před ním. Pomalu si začínal uvědomovat, že ho chlap předním vlastně praštil. To se mu nelíbilo.

Ozvala se nehezká dunivá rána následovaná úzkostlivým, vysoko posazeným, sopránovým zaúpěním. Trpaslík ve vzteku, který mu začínal pumpovat žilami, udeřil namátko před sebe. Vzhledem k rozdílnosti výšek trpaslíka a bandity, zasáhnul Gagruk to, co logicky zasáhnout musel. Bandita se, třímaje své bohatství v rukou, sesul k zemi.

Chvíli byl klid, pak se však ostatní zbojníci s řevem rozběhli proti trpaslíkovi. Ten byl zmatený. A o co víc byl zmatený, o tolik víc s ním cloumal hněv. Jeho situace se mu nelíbila. Nejen, že skoro neviděl, ale začínal se ho zmocňovat nekontrolovaný vztek. Jeho ruka se pomalu samovolně přibližovala k rukojeti jeho sekery. Zastavil ji. Ne, znovu už se nesmí nechat nasrat. Rozhodně ne teď.

Vybavil si, že ho onen lapka musel přeci něčím praštit. Začal rukama prohledávat místo kolem naříkajícího bandity. Sotva uchopil dubový kyj, uštědřil mu jeden z přiběhnuvších banditů kopec ze strany do žeber. Trpaslík ránu přijal, a využil její energie k převalení se několikráte přes bok, čímž si koupil několik vteřin navíc. Jeho oči již rozpoznávaly tvary pohybujících se útočníků. Přikrčil se a snížil tak těžiště. Pořádně se opřel do nohou.

Rány začaly přicházet ze všech směrů. Útočníci byli moc rychlí, aby jim mohl rány oplácet. Trpělivě vyčkával a bojoval s hněvem, který mu třásl zdviženými pažemi, jimiž si kryl hlavu. Jeho tělo začínala pokrývat rána za ranou. Gagruk cedil vztek mezi zuby a čekal na svoji příležitost. Jedna rána. Druhá rána. Teď.

Trpaslík zachytil vracející se kyj v letu a vytrhl jej útočníkovi z ruky. Potěžkal sukovice ve svých dlaních. S překvapivou rychlostí se roztočil a začal rozdávat rány kolem sebe. Jeho nohy opisovaly taneční kroky, ale byly stále pevně spojeny se zemí, tím že držel těžiště stále nízko. Slet několika ran, vystřídalo několik za sebou nepravidelně jdoucích zvuku dopadajících ran.

Nastalo opět ticho. Míťa, který se po celou dobu úzkostlivě tiskl k zemi, pozvedl svoji hlavu. Na kořenu stromu u cesty seděl Gagruk a vedle něj se kupili lapkové, s zhmožděninami, s tekoucí krvi z uší a v jednom případě, i s poněkud nehezkou otevřenou zlomeninou.Samotnému trpaslíkovi z roztržené hlavy crčela krev. Přesto se usmíval.

"Příteli," zadíval se Gagruk na hobita "mohl byste mi říct, co se tu stalo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama