Vděčný společník

17. července 2018 v 13:33 | Malý wombatek |  Ze života trpaslíka Gagruka Měděného vousa
Míťa Pochvalptáček si toho, za společnou cestu s trpaslíkem, opravdu mnoho neřekl. Měděnovousý mu sice občas poskytl prostor, aby mohl obdivně přitakávat, kdykoli se však hobit nadechoval, že by taky něco řekl, trpaslík opět spustil. Jeho řeči byly sice docela zajímavé, ale točily se stále okolo stejných témat, a jejich hlavní aktér, sám "slovutný" Gagruk, z nich vyšel vždy jako hrdina.

Je až s podivem, jak jsou tihle hobiti obětaví, ovšem každý džbán má svou hladinu a po čtyřech hodinách naslouchání, se začínala i v Míťově mysli rodit myšlenka na útěk. Odsouhlasena byla záhy, ale způsob jejího provedení se táhl. Když zkoušel hobit zpomalit, pustil ho Gagruk před sebe a o to více ho svým rychlým tempem popoháněl. Poté si zkusil odskočit, v domnění, že na něj trpaslík nebude tak dlouho čekat. Ten jej však po chvíli čekání povzbudil ranou sekerou na plocho přes jeho holý zadek, s doprovodným komentářem, ať se s tím tak nesere.

Slyšel sice o trpasličích jen pramálo, avšak všechny ony povídačky Gakruk překonal na dvakráte. Jinou cestou se jít ovšem nedalo, a tak zakončil hobit své plánování smutným konstatováním, že se bude muset trpaslíkovi ztratit, až poté, co dorazí do nejbližší vesnice.

Po další nekonečné hodině neutuchajícího tlachání, začal les kolem cesty houstnout. Větvoví se překlenulo přes cestu a zahalilo ji do tmavého šera. Poměrně širokástezka se proměnila v úzkoupěšinu a začala se vlnit ze strany na stranu, nahoru a dolů, čímž stěžovala chůzi.

Hobit pomalu přestával litovat trpaslíkovi otravné společnosti spolu s narůstající nervozitou, která na něj padala. Tohle místo si koledovalo o malér.

A ten také přišel. V jednom obzvláště nepřehledném úseku cesty, vyšel zpoza jednoho ze stromů vysoký, do kožené zbroje oděný, muž. Jeho vousy zarostlou a větrem ošlehanou tvář, zdobilo nepřeberné množství jizev různých tvarů a velikostí. Obzvláště odporně působila dlouhá táhlá jizva přes ústa, jež rozštěpovala horní i dolní ret, a přidávala tak zlověstnému úsměvu, který zdobil mužovu tvář, děsivé vzezření.

Muž se rozkročil přes celou délku pěšiny a přehodil si těžký dubový kyj z jedné ohromné vazovité ruky do druhé, čekaje až se k němu poutníci přiblíží. Hobit se začal ohlížet zpátečním směrem, ale zde již stáli další muži podobného vzhledu, vybaveni obdobně jako jejich kumpán. Dohromady s mužem stojícím před nimi jich kolem nich stálo pět.

Trpaslíka však překvapivě tato situace nijak nezarazila, ba zdálo se, že si snad lapků ani nevšiml. Pokračoval stále dál a vesele vyprávěl. Když se dostal až k muži pokusil se ho obejít, ale jeho pokusu bylo zabráněno zablokováním cesty zdvihnutým kyjem.

To už zarazilo i trpaslíka. Sjel postupně očima z kyje, přes paži, až k mužově obličeji.

"Mohu vám nějak pomoci?" otázal se trpaslík.

"Ale jistě, že můžete," odpověděl mu muž a praštil jej kyjem přes hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Černý Havran Černý Havran | Web | 19. července 2018 v 4:46 | Reagovat

Zajímavé články

2 Sakamakiya Wolf Sakamakiya Wolf | Web | 21. července 2018 v 22:59 | Reagovat

Líbí se mi tu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama