Těžká jsou rána hrdinova

7. června 2018 v 20:58 | Malý wombatek |  Ze života trpaslíka Gagruka Měděného vousa
Probudil se v posteli. Chvíli trvalo, než si uvědomil, kde to vlastně je. Byl v hostinském pokoji, nebo to aspoň předpokládal. Nepamatoval se, jak se tam dostal, ale přemýšlení nad tím, co se mu stalo minulou noc, již před lety zanechal. Bolí z toho hlava a jednoho to může dovést k zbláznění. A tak si trpaslík užíval výhled na pěkný strop a pousmál se. V ten okamžik se jeho tělo připomnělo. Bolelo ho doslova všechno. Nejvíc jeho chlouba.

Bolest přišla tak z nenadání, že začal nadávat v trpasličí řeči, k čemuž se utíkal jen zřídka, a to především v bolestech. Neměl z toho takové potěšení, když mu lidé kolem nerozuměli, ale zde nebyl nikdo, koho by mohl pobuřovat, tak mu to tak nevadilo.

Trpaslík se pokoušel, pro něj nekonečně dlouhých deset minut, doprovázených neustálým nadáváním, převalit na bok, až se mu to nakonec povedlo. Po pohledu na čistý strop, byl obraz pokoje, který se před trpaslíkovým zrakem objevil, dost tristní. Podlaha byla pokryta krví a zvratky, jejichž stopy byly patrné i na zdech, nábytek byl zpřeházen či rozbit a v koutu místnosti bylo nachcáno.

To vše bylo ovšem v porovnání se stavem postele stále naprosto zanedbatelné. Ta byla totiž nasáklá všemi tekutinami, jimiž lidské, v tomto případě trpasličí, tělo disponuje. Tím se trpaslíkovi aspoň zodpověděla palčivá otázka, co ho těch deset minut tak strašlivě studilo do zad.

Inu, zpátky do postele se mu již nechtělo a tak musel vstát. Tomu zabralo dalších deset minut, při kterých svým proklínáním musel zbudit už i ty, kteří nebyli probuzeni při prvním nadávání.

Do dveří vtrhla hostinská. Byla rudá v obličeji, ruce se ji třásli a bylo na ni poznat, že se dlouho rozmýšlela, než do pokoje vešla. Otevřela ústa, aby mu cosi řekla, ale když se rozhlédla po spoušti v pokoji, pusu rychle zavřela, zakryla si ji rukama a předklonila se. Chvíli se přemáhala a naštěstí se k vyzdobování, již tak vyšperkovaného pokoje, nepřidala.

Když se chtěla opět narovnat, trpaslík už u ní stál. Zvedla k němu hlavu a vyděšením vytřeštila oči. Trpaslík, kterému v potřísněném oblečení nebylo zrovna pohodlně, nehleděl na přítomnost nově příchozí, sundal si své ošacení a hodil jej do kouta. Měděnovousý se ani normálně nemusel stydět, ale po včerejší rvačce kdy utrpěl těžké zranění mezi nohami, nabyla jeho chlouba vskutku požehnaných rozměrů.

"Mohl bych se tu někde umýt?" zeptal se trpaslík šenkýřky. Ta nebyla schopna slova a s očima stále upřenýma na "trpaslíka", ukázala rukou cestu. "Díky, puso!" opáčil trpaslík a zamířil ke koupelně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama