Nakládačka

3. června 2018 v 16:38 | Malý wombatek |  Ze života trpaslíka Gagruka Měděného vousa
Uličku za hospodou halila tma. Přes cáry mraků prosvítal srp měsíce a jeho světlo se odráželo od matné, zkalené, zapáchající vody kaluží, kterých zde bylo více než dost. Už přes dva týdny nepršelo, ale kaluže, živené žumpou litou z oken a doplňované výměšky zbloudilých, povětšinou opilých, návštěvníků, si stále držely hladinu. Světlo se odráželo a dopadalo na dřevěné stěny jen stěží honosných domů, na špinavá, nikdy nemytá okna a vrhalo stíny přes hromady odpadků, jež se tu za léta navršily.

Trpaslík vrazil do uličky, prudce a bez rozmyslu, jak ovšem vstupoval kamkoliv. Tentokráte ho však hnala touha, která byla hned poté, co se opřel o stěnu a stáhnul kalhoty, naplněna. Přes jeho nízko posazené těžiště a nezanedbatelnou váhu měl trpaslík problém udržet rovnováhu. Sám byl překvapen, jak se zdejší stěny vlní a točí, jako naschvál komukoli, kdo se o ně opře. Chtěl již nad tímto dnem zavřít oči, ale čekaly ho ještě schody před jeho pokojem. Kdo dává kurva schody před hostinský pokoj? To jako vočekávaj, že....

Jeho hlava padla dolu a chladný noční vítr, který mu foukal mezi nohy, ho v jeho poklimbávání jen utvrzoval. Svět se stále pohupoval, ale trpaslík se začal pohupovat s ním.

Hlavou mu projela prudká bolest! Sesul se na zem, přičemž zapomněl, že má kalhoty ještě stažené, zakopnul o ně a padnul přímo na tvář. V ústech ucítil krev a její tolik charakteristický železitý pach ho zaštípal taktéž i v chřípí. Tupá, pomalu se šířící bolest, jež začínala prostupovat obličejem, nepěkně korespondovala s ostrou, prudkou bolestí na temeni. To vše bylo umocněno alkoholem podlitou, točící se myslí. Buď to, či rána do žaludku, která následovala, zapříčinilo, že se trpaslík pozvracel.

Další rána přes záda zajistila, že chuť zvratek, která přebila chuť krve v ústech, přebila podobně i pach krve v jeho nose. Trpaslík se začal dusit. Instinktivně si kryl hlavu, a pokoušel se od agresorů odkulit, co nejdál. Po půl otočce si ovšem narazil svou chloubu a bolest ho donutila raději přetrvat útok v obranné pozici.

To, že mu na záda padlo několik plivanců, již nevnímal. Poslední rány dopadly. Skupina rváčů opouštěla zneřáděné jeviště. Nemělo jim to však být dopřáno. Co by zabilo, v lepším případě do konce života na lůžko připoutalo, člověka, nemohlo trvale vyřadit trpaslíka, natožpak měděnovousého. Vzpřímil se. Na tohle celou dobu čekal. Hlavu měl již čistou a střízlivou. Nasadil si kalhoty a srovnal si, co zbylo z jeho košile. Odplivl si a důkladně si vyčistil ústa a nos od krve a zvratků. Zhluboka se nadechl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama