Nadržená trpaslice

30. června 2018 v 20:18 | Malý wombatek |  Ze života trpaslíka Gagruka Měděného vousa
Trpaslík seděl po bradu ponořený v teplé vodě. Lidská vana mu poskytovala více místa než by potřeboval a tak se ve vaně mohl pěkně natáhnout. Byl toho dne ve vaně již po druhé, ale teprve až teď si mohl patřičně vychutnat blahodárné účinky horké vody, jež utěšovala jeho rozbolavělé tělo.

Když se totiž do horké vody usadil poprvé, veškeré zaschlá špína spolu se strupy z jeho ran, se v horké vodě rozpustily. Po půl hodině tedy ležel v odporné směsi krve, bahna, zvratků a jiných neřádů. Každý by asi uznal, že v takovéto lázni se nedá moc odpočívat. Ani cestami a bojem zocelený trpaslík si to nemyslel. Vypustil tedy vodu, a ač nerad, umyl se nejdříve v malém lavoru, zatím co si nechal poručit přinést novou vodu. Tu mu ochotně přinášela šenkýřka, o které se začal trpaslík domnívat, že je možná až příliš pracovitá.

A vůbec se kolem něho nějak dlouze zdržovala. Nebyl zvyklý na pozornost dam, kterou by nevyvolal svým nemístným chováním či nevhodnými návrhy. Užíval si vždy jejich znechucené výrazy a pohoršení v jejich očích. Měl z těchhle lidských slečinek jen srandu. I kdyby si s nimi někdy chtěl něco začít, při kteréžto představě sebou ve vaně škubnul, nevěřil jejich křehké stavbě, která by jen stěží unesla majestát plné trpaslíkovy postavy. Ne… pro něj jsou jen trpaslice, pořádně udělaný trpaslice.

Šenkýřka, která mu již několikráte připomínala své jméno, které si i přesto nepamatoval, se stále pohybovala okolo trpaslíka ležícího ve vaně s růměncem ve tvářích. Byla menší postavy a oblých tvarů. Naděleno ji bylo na těch správných místech vskutku náležitě.

Zmoženého trpaslíka po chvíli přemohla únava a přestav se zaobírat šenkýřčinou přítomností, jeho víčka klesla.

Z polospánku zaslechl jen lehké plesknutí vody a jemné zavlnění vody. Neotvíral oči. Na jeho rozbolavělou hruď se přitiskla, jak samet hebká, ženská ňadra a ztvrdlé bradavky se mu zabořily do kůže. Něžné dívčí ruce se mu ovinuly kolem pasu a pevným sevřením, přiblížily jejich těla blíže k sobě. Jeho rty okusily chuť jejích rtů.

Trpaslík otevřel oči a spatřil šenkýřčinu tvář. Přesto, že se výraz v jeho obličeji zbla nezměnil, v jeho hlavě probíhal vnitřní boj. Na jednu stranu se mu dost hnusila, nebyla to přeci jenom trpaslice, neměla tu vitálnost a ráznost. Na stranu druhou si ji po vnějškové stránce s trpaslicí, za pomoci špetky fantazie, dokázal ztotožnit.

"Nuže dobrá, uděláme výjimku…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama